Cementárna a vápenka Mokrá

Původní plán výstavby tří rotačních pecí na výrobu slínku z roku 1959 byl zredukován na dvě pece, každá o kapacitě až 1900 t slínku za den.

Cementárna a vápenka Mokrá je rozlehlý průmyslový podnik na území městyse Pozořic. K továrně vede od 2 km vzdáleného lomu přes lesnatý kopec pásový dopravník a je vybavena vlastní rozsáhlou železniční vlečkou.

Historie

Výroba vápna, sběr a těžba vápence na území Moravského krasu probíhaly pravděpodobně již v raném středověku (10. století). Kvalitní vápence z jižní části Moravského krasu využívala pro výrobu cementu již od roku 1907 maloměřická cementárna na severním okraji Brna pod lomem Hády. Zrychlující se výstavba a rostoucí popularita betonu jako stavebního materiálu však vedly již na konci 50. let 20. století k významné nedostatečnosti výrobních kapacit a úvahám o výstavbě nové cementárny v okolí Brna. Mezi roky 1957 a 1959 zpracovala společnost Keramoprojekt Brno studii s pěti různými alternativami výstavby cementárny a vápenky s roční těžbou v lomu 1,7 milionu t, ročním výpalem vápna 135 tisíc t a roční výrobou cementu 915 tisíc t.

Výstavba cementárny ve variantě na dně amfiteátru v údolí potoka Roketnice mezi Sivicemi a Mokrou-Horákovem započala v roce 1961 otevřením velkolomu, rozšířením železniční stanice Blažovice a výstavbou necelých 8 km dlouhé železniční vlečky. Přes komplikace s nedostatkem pracovních prostředků byla stavba dokončena v roce 1968, kdy začala výroba cementu až 1969 zprovozněním výroby vápna.

S drobnými úpravami a vylepšeními fungovaly cementárna i vápenka v období socializmu v rámci koncernu Cementárny a vápenky se sídlem v Mokré, zahrnujícím dále cementárny v Maloměřicích a vápenky v Čebíně, Mikulově a Tlumačově. V roce 1988 byly provedeny do té doby nejzásadnější úpravy zařízení za účelem snížení prašnosti.

V roce 1991 došlo k odprodeji společnosti Cementárny a vápenky Mokrá do rukou zahraničních vlastníků, konkrétně belgické společnosti CBR Cimenteries S.A., která zařízení modernizovala a dále snížila vliv provozu na životní prostředí. V roce 1998 došlo k převzetí cementárny opět zahraniční (německou) společností HeidelbergCement Group pod eufemistickým názvem Českomoravský cement. Společnost zakoupila v ČR také cementárny v Maloměřicích, Radotíně, a Králově dvoře u Berouna.

Od roku 2001 se ke spalovaným odpadům (pneumatiky, oleje) přidala rovněž možnost zpracovávat odpady ve formě tuhého alternativného paliva - směsi nadrcených hořlavých materiálů zejména z komunálního odpadu. V roce 2003 byla výroba vápna odkoupena belgickou společností Carmeuse Czech Republic, s.r.o.

Výstavba cementárny a vápenky začala přehrazením potoka Roketnice, čímž vznikla Mokerská vodní nádrž sloužící k zásobování provozu vodou.

Přístup k cementárně je poněkud omezený, přes plot lze částečně vyfotit zářizení alespoň v zimě.

Na jaře vypadají cementárna a vápenka na pozadí tmavých lesů docela idylicky.

Hradba domů v Horákově a za ní hradba průmyslových objektů mokerské cementárny.

Zdroje

1. 40 let závodu Mokrá 1968–2008. Dostupné z http://www.heidelbergcement.cz/cs/system/files_force/assets/document/40_let_zavodu_mokra_1968-2008.pdf.